Když se paní Anna Kotasová z Přelouče narodila, zbývalo Františku Ferdinandovi de Estée ještě 12 let života. Zatímco Habsburk je už 92 let po smrti, paní Kotasová dnes slaví 104 narozeniny.
Zažila obě války, komunisty i revoluci v devětaosmdesátém a tvrdí, že nejlíp se žije teď. "Mládež by si měla vážit toho, co má. Lidi by si měli vážit téhle doby," říká paní Kotasová. Dceři paní Kotasové bude letos v dubnu 80 let a říká, že prý asi mají dlouhověkost v rodině. "Bude mi rovná osmdesátka a paní doktorka mi říkala, že to máme v genech," přidává se smíchem dcera oslavenkyně Jiřina Matulová.
Se zdravím na tom není nejstarší obyvatelka Pardubického kraje ještě zdaleka nejhůř. "Ještě je to dobré, hlavně dokud je trošku toho zdraví. Vadí mi to, že nemůžu chodit sama a špatně vidím. Jedno oko mám úplně slepé," říká stařičká žena.

Anna Kotasová je přes svůj věk stále v docela dobré kondici. "Babička jen špatně vidí a slyší. Kdyby líp viděla, to bychom ji neuhlídali. Vzpomínám, když jsem ji v létě marně doma hledala, a ona se procházela venku," vypráví vnučka.
Procházky zůstaly její velkou radostí. "V zimě nechodíme moc ven. Ale máme vozík a jezdíme po celé Přelouči. Díváme se na domky, kde kdo bydlel. V létě babička ráda sedí na zahrádce, a když je v létě hezky, grilujeme," vypráví Vorlová.
Její babička ale neměla lehký život a moc radosti si neužila. Dcera ve čtrnácti onemocněla těžkou nemocí a i manžel postonával. Od šestnácti let pracovala v továrně na cikorku a pak ve firmě na ohýbaný nábytek. "Babička měla ještě sestru. Tatínek byl kovář, jezdil od města k městu, a i když se jiné děti kovářů měly dobře, oni ne, protože se o ně tatínek moc nestaral. Její maminka chodila na pole, prala a po večerech dělali perleťové knoflíky. Na své mládí babička vzpomíná, ale s hořkostí," vypráví pětačtyřicetiletá Jiřina Vorlová.